Tolerance



Filed under : co já na to...

Každý člověk touží po spřízněné duši, se kterou by se velmi milovali, rozuměli si, vše sdíleli…. zkrátka, už nežili tu psychickou samotu. Nalezení takové duše je ale odměna, kterou každý nedostane. Jen člověk spravedlivý k sobě a k lidem okolo, si zaslouží stejně spravedlivého člověka….

Jste v šoku? Nebo se smějete, že říkám blbost? Tak se ptejte svého nitra, jestli máte vedle sebe partnera, kterého si zasloužíte… Já stále žádného nemám, mé vztahy dospěly ke konci pokaždé, když jsem přestala TOLEROVAT!!! Co je ale tolerance?  Je to velmi křehká hranice toho co mi vadí, ale ještě to unesu, ještě se nad tím pousměju a tím, co nemohu vystát a osobně se mě to dotýká, tedy mi to ubližuje. S tím jak se každý z nás vyvíjí, se tato hranice mění a tak to, co mi nevadilo před pěti lety, mi vadí dnes. Čím je člověk spravedlivější, tím méně toleruje a to je bod, který asi vyvolá největší bouři, protože nás nutí myslet si opak. Přece, jen „dokonalý” člověk je určitě i velmi tolerantní… Myslíte?

Jsem přesvědčená, že tolerantní jsme, protože toužíme s někým vydržet a hned neutéct, někoho za každou cenu vedle sebe mít…. Já bych vedle sebe třeba alkoholika netolerovala, vadí mi ufňukaní lidé, co se nedokáží ke svým problémům postavit čelem, atd. …. Obklopuji se jen lidmi, kteří mají rádi život, vidí své nedostatky a i přes to jsou sebevědomí a usměvaví. Už si rozhoduji o tom, s kým chci sdílet. Toužím po harmonii, proto nebudu tolerovat nikoho, kdo by mi chtěl brát energii a přesně to se děje, když toleruji příliš…

Tak tohle vím…. i tak se mi stává, že si úbytek životní síly uvědomuji pozdě. Totiž, když někoho nového poznám… bývá to člověk, pro mě čistý, jak nepopsaný list a teprve zážitky a zkušenosti začnou vypovídat o tom, s kým mám tu čest. Z počátku jsem překvapená, co vidím a snažím se to nějak řešit a tak s přítelem mluvím o tom, co se mi nezdá, co bych ráda změnila…. Chci říct, že pokud ze vztahu odcházím já, tak mé odchody, nebývají bez varování. Dochází k nim, až když zjistím, že se žádná změna k lepšímu vlastně nestala a většinou až tehdy, když vidím, kolik energie jsem ztratila a proč jsem najednou jak „vyždímaný hadr”. Odchodem zachraňuji vlastně sama sebe, obvykle ve chvíli, kdy si ještě pamatuji, kým jsem byla…. Po lásce totiž toužím tak moc, že se jí snadno otevřu, ale v ten moment se ve vztahu stávám obětí a muži toho často využívají….  Ano tak to je, nejsem perfektní, dělám chyby, třeba svou spřízněnou duši v tomto životě ani nepotkám, nebo se najdeme v období, kdy nebude možné, abychom si rozuměli, protože každého z nás, život posunul na jinou úroveň. Může se stát, jednou budu třeba tak vyprahlá a bude mi jedno, že nežiji svůj sen plný harmonie a souznění, začnu pak chtít kohokoliv a budu šťastná, že o mě vůbec někdo stojí. Nevylučuji to, ale zatím mi mé JÁ, nedovolilo tolerovat, ztrátu sebe sama. To je má hranice, neztratit svou přirozenost: „miluj mě, jaká jsem, nebo jdi o dům dál”. Nechci tím však říct, že nejsem ochotná dělat kompromisy. Kompromis a tolerance jsou dvě odlišné věci, tak to cítím. Myslím si, že spřízněná duše je člověk, kterému nemusím a nemám co tolerovat, má stejné, nebo velmi podobné hodnoty a rozhodně podobný životní cíl  :) … on i takový vztah dá opravdu hodně práce :)

A co tolerovat svým dětem, nemůžete se s nimi rozejít, tak jak v této zkoušce obstát? Mám dceru právě v pubertě a je to opravdu těžké, nikdo mě nenaučil co je správné. Řídím se intuicí, snažím se vcítit do jejích problémů, které mi pochopitelně mohou připadat malicherné. Často se přistihnu, jak vzpomínám na své dospívání a jak mi připadalo všechno, co jsem cítila mega důležité. Takže se snažím tolerovat její výkyvy nálad a to mě stojí někdy hodně energie. Nemohu si však stěžovat, protože je má dcera na „puberťáka”, ukázkově hodná a jsem na ní moc pyšná :) . Vzpomínám, ale na tři velké krize, které jsme spolu měly. Ustály jsme je, ne vždy jsem se zachovala správně, ale díky komunikaci jsme je zvládly. Ve výchově je pro mě tedy nejdůležitější mít čisté svědomí vůči sobě i vůči dceři a tento “balanc” neustále vyrovnávat. Stává se tedy, že někdy musím být v rámci zachování zdravého rozumu hoooodně tolerantní a jindy zas neustupovat ani o milimetr, jak říkám neustále vyvažovat, abych si jednou mohla říct: „zvládla jsi to dobře, udělala jsi pro to co jsi mohla, teď už je to na ní”. :)

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

One Response to “Tolerance”

  1. Lumi říká:

    Moni, jsi ví než dobrá a tu knihu bys měla začít psát. o-k-s-á-L