Optimismus versus pesimismus….



Filed under : cesta

Je ta sklenice z poloviny plná, nebo prázdná???? No a jak to mám vědět? Je tam půlka! Je realista optimista, nebo pesimista????

Nevěřím na ani jeden pohled, byla jsem už v životě obojím a žádný extrém pro mě nebyl dobrý, vždy mě to odvedlo od mého středu… Setkala jsem se s člověkem, který mi řekl :„ Ty jsi tak negativní, musím si dát na Tebe pozor, abys mě nestáhla na dno”.  …  Musela jsem se smát : „ já že jsem pesimista?” Dopadlo to přesně naopak, já vždycky viděla slunce na konci tunelu a on pětkrát denně kontroloval auto před barákem, musel mít zamčený byt zevnitř, nikdy si neudělal čas na zábavu atd. Když je, ale vedle sebe radost a splín, kdo zvítězí? Najednou je toho veselí méně a místo věty:” Ty jsi tak negativní, bojím se, abys mě nestáhla…” se stává realita:” vím, že jsem negativní, musím si dávat pozor, abych Tě nestáhl…”. Jinými slovy JSME TO, čeho se nejvíc obáváme, a nechceme přijít O TO, co jsme si složitě vydřeli a svými životními zkušenostmi prožili…. Průšvih nastává, když nás strach, donutí vydávat se, za opak toho, co cítíme uvnitř. Jsem optimista a vždy jsem jím byla, ale život mě vyškolil a dál přináší svá rozcestí, kdy tápu a cítím se nejistá. Když se v tomto období, budu s někým bavit, nabude dojmu, že jsem velmi pesimistická. Není divu, každá změna je plná otazníků a v ten moment mě radost opouští, zvlášť když se na křižovatce sejdou události k řešení, jako práce, starost o dceru, partnerství a osobní rozvoj…. Každá z věcí si žádala mou energii a já nevěděla kde ji honem brát. Umím se nad to povznést, ale vše potřebuje čas. Čas mě donutil k rezignaci a najednou se mi celá mozaika sama poskládala  :) . Jak?

Došlo mi, že důležitá je pro mě opora, je jedno, jestli fyzická, že se opřu o zeď, nebo psychická, či jaká si pomyslná. Oporou mi může být i menší možnost volby, nevolím mezi pěti, ale mezi dvěma rozhodnutími… Jak mě to napadlo?

Byla jsem před lety na kurzu intuitivní malby a namalovala jsem obraz, který mi lektorka objasnila takto: „ pro to abys, ze sebe vydávala to nejlepší, potřebuješ oporu.” Potom jsme měli namalovat kresbu o někom, kdo sedí vedle nás. Zdena namalovala černé kolo, které černila, až to vypadalo, že vydře díru do papíru, to je prý má energie, která je velmi intenzivní. Kolem černé malovala modré kolo a to má být má opora, vysvětlovala, že potřebuji cítit sevření a teprve z toho sevření jdou zelené paprsky z jádra ven, velmi silná energie, až záře. Moc se mi to líbilo, protože takto jsem to cítila i při kresbě své květiny. Jen já a můj muž budeme celek a díky tomu, budu někým lepším a prožívat věci jinak a teprve tehdy budu schopná ze sebe vydat daleko víc, než tuším…. Vzpomněla jsem si i na fotky, kdy krásné začaly být, až když jsem se opřela o zeď, v ten moment dostaly jiný výraz. A došla mi najednou jiná dimenze toho všeho….tedy že i pokud mám příliš věcí k řešení, zažívám hotové peklo, protože se má energie rozmělní a není zaměřená pouze na jedinou věc. Uvědomila jsem si, že v mé práci je problém právě v tom, že musím volit z tisíce možností. Když už jsem nevěděla kudy kam, pomohl mi úžasný člověk, který mě nasměroval a výběr zúžil, měla jsem pocit jako by mi postavil mantinely, postavil limity a já nemusím tápat, protože mimo to, pro mě nic není…. Vše mi najednou do sebe zapadalo a s narůstajícím pocitem klidu, se  vyřešil i poslední mezník…. má dcera, užívá si pubertu hůř, než bych očekávala, ale lépe, než sama tuší :) (….jednou mi řekla: “mám chuť vyskočit z okna”, zavrávorala jsem, ale odpověděla jí: „ než skočíš, tak si uvědom, že s Tvým štěstím skončíš na vozíku ;) „ ….. dokázala se zasmát a pak jí zamrazilo a řekla bych, že si tuto možnost na vždy rozmyslela….) . Dobře si rozumíme a hodně si povídáme a tak jsme uzavřely otazníky, kde je její místo, kam půjde, kde bude bydlet, proč jsou její přátelé najednou jiní atd. …

A proč to všechno říkám???? Že má rezignace, mé pesimistické období přineslo výsledek, kdybych stále jásala, nejspíš bych se nezklidnila, neztišila, nezačala bych o všem přemýšlet. Tato analýza, toto rozjímání a přiznání “jak se cítím” mým blízkým, mě dovedlo k nějakému řešení, zasunula jsem vše do správných přihrádek, už nepoletuji a netěkám… Teď budu čekat na výsledky, protože už se mohu soustředit na každou věc zvlášť, znám totiž směr, a mám se o co opřít :) . Mohu hledět dopředu s optimismem díky prožitému pesimismu, nejsem totiž ani jedno, jsem realista a tak zůstávám ve svém středu ;)

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Comments are closed.