Vášeň & milování

Moc se mi líbí první část tohoto článku, dává mi to smysl :

http://zenyzenam.cz/tajemstvi-muzske-a-zenske-sexuality/

Chci se s Vámi podělit o vlastní zjištění.

Ani nevím, kdy jsem na to přišla, jen si pamatuji ten okamžik…. Bylo mi, jako by mě polili studenou vodou, rázem byla veškerá iluze pryč a současně s tím přišel osvobozující pocit: „konec honby za vášní.”

Jsem živelný člověk plný vášně k životu a vůbec, se do všeho pouštím s vervou a na plno. V desetiletém manželství jsem se mnohokrát přistihla při myšlence: „ tak máš, holka, vybráno, už nezažiješ tlukot srdce, knedlík v krku, že sotva promluvíš, pocit studu, jestli neuteče a ten slastný pocit, dotýká se mě někdo, jehož doteky neznám a o to víc si je užívám, protože nevím, co přijde…” Každý chceme, co nemáme, jednou za čas nás něco podobného určitě napadne. Mám pro Vás velmi dobrou zprávu, stálé je krásné. :) Jak jsem na to přišla? Pořád toužím po vztahu plném vášně. Jenže pár takových vztahů mám za sebou, byli krásné, jen nenaplněné. Přemýšlela jsem, co mi tak vadí? Co je vlastně vášeň? Proč jsem jí tak posedlá? A jak pořád říkám, kdo se ptá, ten se dozví….. V odpověď mi přišla,  opravdu ledová sprcha….

Vášeň totiž neexistuje, neexistuje v realitě, vášeň se nám děje pouze v hlavě!!!

Jste také v šoku? Ve filmech to vypadá tak hezky, že? Třeba nebudete souhlasit, ale projděte si své zážitky a přemýšlejte, zda mám pravdu. Opakovaně to probíhalo asi takto: seznámili jste se, sešli se, bylo vám hezky a touha rostla. S rostoucí touhou začala pracovat fantazie, ta způsobila neklidné noci a jedno jediné: „ už se mě konečně dotkni…” Stalo se…… a za „pět minut” bylo hotovo…. Chápete? Veškerá předehra, veškerá touha se odehrála v hlavě, během těch neklidných nocí a pak…….., stačil jeden dotek a bylo po všem….. víc jste nemohli ustát, i kdybyste chtěli, vždyť to bylo příliš dlouhé čekání…. Po takovém zážitku vždy přišel pocit, alespoň u mě to tak bylo: „jsem tak prázdná, cítím se jak vykradená,  vždyť jsem si přála víc ?!”…. Chtěla jsem, aby mě hladil a já jeho, abychom si to užili… Jenže bez lásky se toho nikdo nedočká a láska nemůže podlehnout vášni, ta chce  čas. …. Co se stane při čekání? Vášeň se předrží a zmírní, pak teprve přijdou momenty kdy si voním k jeho vlasům a jsem šťastná, že jsme spolu a jen tak “jsme”, protože to všechno má najednou hloubku… těší mě pouhé povídání si s ním a najednou je pohlazení víc a je mi milejší , v ten okamžik si uvědomím, že to o čem jsem snila, vlastně opravdu prožívám a tak nikam nepospíchám a opětuji, sdílím…. Pokud se však vášni podlehne, vznikne z toho vztah plný tělocviku, to je ten horší případ. Ten lepší je odchod a útěk z nenaplněného očekávání a velmi vzácný případ je možnost, že přeci jen mohou ti dva začít od začátku, opravdu se poznávat a zjistit, že mají společného mnohem víc…

Co se děje, když se opravdu milujete? Když jste spolu pár krásných let? Vášeň jste předrželi a období zamilovanosti jste si opravdu hodně a velmi krásně užívali…… Už se hodně znáte, zmizel pocit cizosti, už víte, co znamená jeho, její pohled, už se nestydíte, protože v očích čtete: „ jsem s Tebou moc šťastný, šťastná.” Láska se soustředí na detaily: „máš tak krásné oči…”  Myslím, že se mi dostavil “aha” efekt. :)  To je ten rozdíl !!!!  Vášeň, je soustředění se na orgasmus, tedy na VLASTNÍ prožitek a láska, opravdové milování, je soustředění se na PARTNERA. Obdivujeme jeho, její rty, oči atd. …. A to postupně objevujeme, ochutnáváme :) . Po takovém zážitku, nemůže přijít pocit prázdnoty a zklamání… Myslím si, že při milování se mohu druhému dívat do očí a užívat si to spojení, proto může trvat déle….sami si doplňte, co všechno cítíte jinak :)

Když láska trvá dlouhé roky? Je to nuda? Vůbec ne, vím sice, co znamená tento dotek, vím i že předehra je téměř vždy stejná, jenže i v dlouholetém vztahu se dá vše okořenit. Tvrdím, že každý vztah má mít pevný základ a tím základem není nic víc, nic míň než opravdové přátelství - komunikace. Neexistuje, aby byl někde někdo, kdo ví víc než můj přítel, nebo přítelkyně. Pokud bude mezi námi toto pouto, pak se s každým zážitkem objevuje nová a nová touha, pak přichází pocit, znovu jsem se zamiloval, zamilovala. Tohle, ale nezažijete, dokud budete večer co večer sedět na gauči a koukat na televizi. Chci tím říct, že pokud budete milovat život a budete mít touhu pracovat na sobě a měnit se k lepšímu, bude tím i váš vztah kvalitnější a lepší, pak budete se svým partnerem i po letech opravdu šťastni.

Jedna věc, na kterou bych ještě ráda upozornila je ta, že by si partneři měli umět říct, jaká „gesta” jsou v pořádku a jaká ne. Co tím myslím? Hodně moc mě mrzelo, že se nemohu se svým mužem jen tak obejmout, aby to něco neznamenalo. Nestalo se mi to jen s ním, nevím proč, si každý myslel, že obětí je předehra? Vždyť se objímáme i s přáteli… Zkrátka běžné by podle mého názoru, mělo být právě objímání, pohlazení po rameni, po tváři, pusa když to tak cítíme….. a vzácností, která vzbuzuje touhu, by mělo být líbání a dotýkání se intimních partií apod.  A to právě třeba proto, aby se nemuselo říkat: „jdeme na to…” To je můj pocit, který může být u každého páru jiný, ale myslím si, že když se tyto zásady dodrží, je málo pravděpodobné, že se vytratí „vášeň” z dlouholetého partnerství :)

CO JE TO RODINA ?

„Toužíš po šťastné rodině, ale jak má taková rodina vlastně vypadat?” Ptám se Petra…„ No normálně, je složená z malých radostných okamžiků, ale jinak si iluze nedělám je, jedno s kým budu, ale chtěl bych, aby mě měla ráda a aby nám to fungovalo v posteli….” Měl v tom jasno, jenže pro mě, má rodina hlubší smysl, sem tam krásný okamžik mi nestačí, mám opačnou představu. Nádherné by bylo, kdyby to byly krásné okamžiky a jen občas nějaká bouřka, která může pročistit vzduch a přinést novou kvalitu … Nedám se: „ přála bych si potkat muže, který mi bude nejlepším přítelem, kterému mohu všechno říct, vše s ním rozebrat, muže který mi bude umět poradit, nebo mě alespoň vyslechnout a povzbudit. Nechci chodit za kamarádkou, nebo kamarádem, ten kdo se mnou žije má o mně vědět přece nejvíc, tak jako já o něm.”…  “no pěkně sis to nalinkovala a co když takový ideál nepotkáš?” dívá se s vítězným úsměvem…  „Potkám, věřím tomu, že potkám.” …to už se opravdu směje  : „ i ty naivko” :D


Nejde říct, který názor je správný, oba máme pravdu, vytvořili jsme si představu z předchozích zkušeností. Večer jsem se dívala na film Marley a já…. ou tolik problémů řešili a přece to byl obraz „dokonalé” rodiny. Takovou mám představu. Vzpomněla jsem si na výrok jednoho moudrého muže: „ když je šťastná žena, je šťastná celá rodina.” Tomu muži tleskám a doporučuji všem mužům, udržovat ženu na spokojené a harmonické vlně :) Proč? Ten film to nádherně ukázal. Jennifer šla do manželství s nějakými plány, řekněme, že v nich bylo: vybudovat si kariéru, pořídit si větší bydlení, mít dítě, nebo děti atd…  Owen plány neměl, řekla bych, že asi jako spousta mužů, bral věci, události jak přicházejí. Svou ženu miloval a proto si jí vzal, asi by ve svém životě nic moc neměnil…. Muži jsou vůbec spokojení, když se nic moc nemění.  Jennifer si své plány během let, ale v pomyslném zápisníku odškrtávala a tak to dopadlo tak, že když zatoužila po dítěti, Owen jí pořídil na radu kamaráda psa Marleyho. To sice plánům Jennifer neodpovídalo, ale byla šťastná a pejska milovala, byl jejím prvním “dítětem”, na dítě tak, aspoň dva roky, určitě nemyslela. Owen totiž dítě zatím nechtěl, ale povedlo se mu udělat ženu veselou a tak plány na rodinu odložili. Šťastni byli tedy oba…. Jednoho dne se vracel z práce a viděl v okně Jennifer jak tančí s Marlym, naplnila ho touha po dítěti, nadšení byli zase oba. Jenže do plánů s potomkem se přimotal návrh na lepší místo, které by znamenalo odloučení na dlouhou dobu, a tak se Owen snu o novém místě vzdal. Možná ho to mrzelo, ale věřím, že dlouho nelitoval, měl svou rodinu moc rád.
A přišlo další dítě, pravda, trochu neplánovaně a tak chápu, že jednoho dne Jennifer začala cítit frustraci, syndrom vyhoření. Úplně chápu její hysterický záchvat, že Marley musí z domu… Owen svou ženu znal a tak psa odvedl, jen na pár dní ke kamarádovi, věděl že by ho žena nikdy nikomu nedala. V tomto momentě jsem pochopila smysl manželství a smysl oné věty moudrého muže: „ když je šťastná žena, je šťastná celá rodina.” Jennifer se večer uklidnila a přemýšlela, když Owen přišel, ptal se co má udělat, aby bylo vše jako dřív. Odpověděla: „ pamatuješ na mé plány? Ani jeden se nesplnil, chtěla jsem kariéru, něco dokázat….větší byt, také jsem chtěla jen jedno dítě, ale víš co? Jsem teď hodně unavená, je toho na mě strašně moc, ale jsem šťastná. Nic měnit nechci. Nechci dát Marlyho pryč a nechci být bez Tebe, zvládneme to…”  :) Jsou prostě těžké okamžiky i v ideálních rodinách, ale je potřeba se umět zastavit a v klidu si popřemýšlet a popovídat si o tom, třeba se i vyplakat. Zvládli to díky tomu, že měli sebe navzájem…. Časem, když ke dvěma synům přibyla i dcera si Jennifer všimla, že Owen přestává být veselý a tak mu dala dárek, řekla: „ sbalíme se a půjdeme kamkoliv budeš chtít.” a přestěhovali se z Floridy ( věčného tepla a bohaté čtvrti ) do New Yorku, někam na samotu u lesa…. Owen právě tam zjistil, co ho opravdu baví….. Cítila jsem z toho filmu, že všeho čeho mohla se vzdala Jennifer ve jménu rodinného blaha, Owen se vzdal svého snu jen v jednom okamžiku a jak vyplynulo z filmu, nabídka nové lukrativní práce by ho stejně netěšila. Zjistil totiž, že ho naplňuje psaní novinových sloupků víc, než “honění” se za senzací investigativní žurnalistiky. Nakonec se mu sen splnil v celostátních novinách  a tam příběh skončil…
Podstata manželství, rodiny je dělat se šťastnými a pak se dá zvládnout všechno, co nám život do cesty přinese. Přesto máme my ženy větší schopnost přizpůsobit se, což je určitě v pořádku, už z principu. Přece muž, jako živitel rodiny, by měl mít určitě práci snů, pokud to jen trochu jde a žena by měla být spokojená doma a vytvářet rodinné teplo. Neznamená to, že nemůže chodit do práce, ale myslím si, že když bude v práci „jen” ráda nebude jí to ubírat pocit celkového štěstí….  A tak si nás muži hýčkejte, buďte nám oporou a my se Vám odměníme přizpůsobivostí a rodinným teplem :)

Princip sexuálního štěstí

 

Americký sociolog Alfred Kinsey už dávno věděl to, k čemu se doznávají i současní odborníci. „Sexuální charakter manželství je založen na stereotypu a pravidelnosti, což sice nezní moc romanticky, ale kdo si to neuvědomuje, nebo se chová jinak, není pro takový svazek zralý,“ říká sexuolog Zlatko Pastor.

(výňatek z časopisu Pro ženy)

 

No co na to říct?  Když jsem si to přečetla spadla jsem málem ze židle jak mě ta pravda pálila a ohromila zároveň. Opravdu to nezní romanticky, ale když tu romantiku tolik chcemeeeeeee !

Ach jo….. si tak říkám, jestli by nám bez romantických filmů nebylo líp… Partner mě obejme a v hlavě se mi ozve: ” proč mě nechytneš víc… vroucněji a …..”. V sexu je to stejné: ” proč nemáš samou láskou oči vlahé, abych věděla jak mě miluješ, jak se ti líbím…..” Ano ty filmy….. kdyby to byl seriál, tak ve 156 dílu uvidíme jak pan dokonalý přijde domů a ptá se: “co bude k večeři lásko?” Není náhodou právě v té zaběhlosti a rutině ta opravdová krása? To opravdové sexuální štěstí? Ano, ano a stokrát ano. Jen se zeptejte dlouhodobě nezadaných mužů a žen po čem se jim stýská a co jim chybí nejvíce. Mě chybělo někomu se vypovídat, k někomu se přitulit a ten pocit, že o mě někdo stojí a když přijdu domů udělá mi čaj. Že mám komu říct jak mě všechno štve a někdo mi poradí co s tím, nebo nadšeně vyprávět co se mi kde líbilo a jak obohacená jsem ze zážitku, který se mi teď stal…

Ono totiž není jen tak, že se bývalý přítel vrací k bývalé přítelkyni a naopak. Řeknou: “ona mě znala (on mě znal)” Podvědomě máme zapsané, že STÁLÉ je kvalitnější a až když to ztratíme, zjistíme, že to tak špatné nebylo.

Vždycky chceme co nemáme :)

Jsem si tak představovala jak by to vypadalo, kdybych měla pana „dokonalého“: Neustále teskné oči, protože mě přece vroucně miluje, objímal by mě, že bych sotva dýchala a pořád by byl samé překvapení a dáreček, protože na mě myslel…..a ten sex! Pořád by božsky voněl, vždycky by mě uspokojil, milovali bychom se jen kdybych já chtěla……ufff, hrozná představa a děsná nuda, jak dlouho by mě to asi bavilo? Kdyby všechno bylo tak předvídatelné, tak dokonalé? Kdyby křivka úplného štěstí byla stále na vrcholu a proměnila by se v nic neříkající přímku?…. Kvalitnějšími lidmi se stáváme až když překonáváme překážky a radost máme z věcí a situací ve chvíli, kdy jsme zažili i slabost a museli si něco odepřít. O to více si pak těch úžasných chvil vážíme :) V jednom filmu jsem slyšela větu: „zpočátku jde o přitažlivost, o sexuální touhu, ale až když se poznáme, jde o lásku, o příběh“, souhlasím s tím…až potom je to o skutečném životě a opravdovosti.

 

 

ŠTĚSTÍ EXISTUJE

Existuje v životě alespoň malá chvilka, kdy je člověk absolutně šťastný!?

Ptala se Lucie na facebooku.

Chodilo jí mnoho odpovědí, vesměs byly krásné…. Marek třeba napsal: “existuje, a to s člověkem se kterým se neustále směješ a cítíš se s ním v bezpečí…” Řekl to naprosto přesně! Každý člověk na světě touží po sdílení a harmonii a to se neobejde bez smíchu, legrace, radosti, rozpustilosti a čímkoliv tomu podobným. Marek mě přinutil přemýšlet nad tím jak málo párů vidím spolu se smát. Nejčastěji se objevuje obrázek jdoucího muže a pár metrů za ním, cupitající ženy, jako by ani nepatřili k sobě…. ano namítnete, že když jste zamilovaní držíte se za ruce, dokonce se spolu i hodně zasmějete, ale proč to časem ve vztahu uvadá a jiskra mizí?

……Jeden moudrý muž řekl:

“ztráta úcty k partnerovi jde ruku v ruce se ztrátou lásky”

Znamená to, že když se vám partner stane samozřejmostí přestanete cítit lásku….. Mám čerstvý vztah, hýčkám si ho jako nejcennější poklad. Říkám: “prosím” a “děkuji” , nezapomínám oslovovat partnera jménem a jinými milými slovy. Jsem velmi vděčná za to, že Rudyho mám a každý den si vážím toho, že se mohu probudit vedle něj.
Mamka se mě jednou ptala: “víš jak poznáš, že si na tebe partner zvykl, nebo že tě nemá rád? nevěděla jsem, co konkrétně má na mysli a tak odpověděla: ” přestane ti říkat jménem” Je to ohromující pravda, zažila jsem zkušenost kdy ostatní ženy byly Janičky a Haničky a já byla jen: hele… pár let se dá vydržet v takovém vztahu, ale kdo má pud sebezáchovy a ještě špetku sebelásky, uteče.
Jak neutíkat?… nikdy není pozdě na záchranu toho co jste milovali na počátku. Rozpomeňte se čím vám byl milý, klidně si to napište na papír, kdejakou maličkost. Třeba ty roztomilé vějířky kolem očí, když se smál…ano smál, smějte se spolu, vtipkujte, říkejte si jménem, proste a děkujte, vaše nitro samo napoví kde je třeba ještě dát. A pokud láskou opět neroztajete nedělali jste špatně, jen už vedle vás není ta pravá bytost k souznění a sdílení. Tak jako tak si sebou vezmete poučení do vztahu příštího, bude totiž postaven na pevnějších základech, říká se jim zkušenost :)

A JE TO TEN PRAVÝ ?

  Platonické přátelství je svatý grál mezilidských vztahů. Tisíckrát jste se setkali a tisíckrát se nic nestalo. A pak se to přece jen zlomí. Ve filmu “Když Harry potkal Sally” tvrdí Harry: “Muži a ženy nemohou být nikdy pouze přátelé. Vždy mezi nimi bude stát sex.” Není to tak docela od pravdy. Podle jedné studie si přitažlivost k nejlepšímu kamarádovi(dce) uvědomuje 41% dotázaných. Přesto existují skutečná, čistá přátelství mezi muži a ženami. Jsou událostí století a mají pouze jednu nevýhodu: Všichni ostatní na ně žárlí.

(výňatek z časopisu active beauty)

Znám tento pocit přitažlivosti k nejlepšímu kamarádovi….. tak dobře mi je, když jsem s ním a přece to není dokonalé, cosi chybí….. Dokonalé v tom co bych očekávala od muže svých snů. Vždycky jsem si pletla přátelství se zamilovaností a čekala třeba i dlouhé roky, zda to přítel-kamarád cítí stejně a zda už pochopil, že jsme si “souzeni”…..a tak jsem se ptala: “proč právě ON, co z toho mám, tolik se trápím, přitom stačí tak málo!”…. Intuice říkala: “není to opravdový partner”, já však běhala ke kartářce, abych uchlácholila vnitřní neklid a měla potvrzení z venčí: “ano toto je tvůj muž na celý život, jen musíš být ještě VÍCE trpělivá, přijde čas kdy to pochopí ” … :) jak směšné se mi to najednou zdá :) ….Karty nepotvrdily nic, i když jsem měla několik takových vztahů už od dětství, žádný z nich nebyl mým princem :) Teď už vím, že pocit: “není to ono” byl správný…….Můj princ, ale přece jenom přišel, seznámil nás můj platonický přítel :)

…..Bylo právě proto, toto přátelství tak důležité? Končí, nebo bude trvat i nadále?! Bude můj partner na přítele-kamaráda žárlit?…čas odpoví :) Jedno už ale vím, když potkáte ženu, muže svých snů, nebudete si klást otázky, nebudete chtít odpovědi z karet, nebudete potřebovat žádné ujištění z venčí. Budete TO vědět, budete cítit klid a jistotu v srdci, protože budete i s otevřenýma očima žít svůj sen :)

PROČ SI TRHÁM KOPRETINU?

Je čas poodhalit tajemství myšlení žen a mužů :D

A jak začít? Byla jedna žena která pochopila muže, ale než to stačila říct ostatním ženám, smíchy zemřela… :D Ano muži by reagovali podobnými vtípky, ale pochopit se navzájem prostě nejde, co takhle se respektovat a v cíli se sejít?

Dám jednoduchý příklad…. Hledám si byt a mám za sebou pár prohlídek. Po jedné z nich jsem seděla v baru s přáteli a fňukám: “když já nevím jestli ho vzít, je levný, je v centru kde jsem chtěla být” a Vašek na to: “tak ho vem, to jsou jasná PRO …. si ho zarezervuješ a třeba ještě koukneš na jinej” Ale moje ženská “logika” odpověděla: ” ale když já to tak necítím”  V tu chvíli se Vašek svíjel smíchy pod stolem :D  Byt jsem nevzala a druhý den se mi ozval makléř s ještě lepší nabídkou a na lepším místě k tomu. Volám Vaškovi: “tak vidíš, intuice mi říkala, že tam nejsem doma a teď jdu na překrásný a ještě levnější byt :) ” Vašek se ale nedal a vysvětlil mi: ” jasný, ale já bych měl tamten byt zarezervovaný a tenhle byt bych vzal” Každý po svém, ale došli bychom ke stejnému výsledku :)

Je to ukázka toho, že muž  se řídí logikou, jednoduchými výpočty všech PRO a PROTI….žena zas jde nakupovat a řekne: “když já se v tom necítím” Všechno máme přes pocity a tak trháme kopretinu “má mě rád, nemá mě rád”, losujeme lístečky a taháme si ANO, NE ( ve smyslu toho co na to říká “osud” ? ), chodíme ke kartářkám a necháváme si dělat astrotyp atd. Protože ačkoliv se stejně vždycky rozhodneme dle své intuice, ta mužská jistota rázného ANO či NE, nám prostě chybí a toužíme mít něčím ten chatrný domeček z karet podepřen. Možná zas mužům chybí naše ženská předvídavost a pohled do budoucnosti a tak muž by vzal sice byt který má mnohé PRO, ale brzy by se stěhoval, protože mu nedošlo, že v blízkosti není škola a vlastně se tam nedá jít nikam ani na procházku…. Chtě nechtě potřebujeme se a to je dobře, můžeme do sebe krásně zapadnout jako dílky puzzle…. a tak jsem vděčná za mužskou logiku, která mi dává pevnou půdu pod nohama ;)

LÁSKA

 

Z jiných světů jsem přiletěla k Vám. Vy jste první koho tady znám, duše má je čistý list nevím co je nenávist, ale už vím co je LÁSKA…

Často slýchám o ní písně znít, ten ji ztratil ten chce novou mít, to NENÍ láska…

 

Viděla jsem JE  jak tančili v přeplněném sále, kde ostatní se jen hýbali a do sebe strkali, sem tam si na nohu šlápli, ale přiznávám, velmi dobře se bavili. Všichni tam byli opravdu šťastni, ale ti dva ještě o trošku více šťastni. Možná to o sobě ani sami nevěděli, ale překrásně to prožívali.

Ten obraz lásky tam byl pro mě, přála bych každému vidět a prožít tu plnost a celistvost…

Celých pět let se mořím a hledám, chovám se jak naprostý zoufalec, píšu ”články” o tom jací muži jsou, jakého hledám a zlobím se na celý svět, že HO nenalézám… Při tom všem vím, že problém je, tedy byl ve mně, byla to KŘEČ (viz předchozí článek, pozn. redakce :-) )… Jenže jsem si tohle všechno musela odžít, abych pochopila co je to vlastně LÁSKA…

Láska není utrpení a vzdychání, není to pocit ”já bez něj nemůžu žít” , není to ani  ’’snad mnou někdo zatřese a probere mě z letargie”,  ’’snad mě někdo naučí znovu milovat” . Všechna tato srdce, kterých jsou plné seznamky, zůstanou nedotčená, jsou to oběti svého strachu, že půjdou životem sami. Jak mohou poznat lásku když není nic co by milovali, pro co by se nadchli? Ano možná neskončí sami, ale jejich srdce bude dál hledat a toužit, protože zůstane nenaplněné….

I já takové srdce do nedávna měla, našla jsem ale Salsu. Tanec, který mě pohltil, utišil vnitřní bouři a ukázal mi nový svět. Svět lidí, kteří jsou jiní už jen tím, že mají radost a nadšení což, jak jsem brzy zjistila, je nakažlivý :-)Ten obraz lásky byl o tom, VÍM že HO potkám, jsem šťastná a VÍM že s ním budu ještě šťastnější. Neschází mi, protože teď už VÍM, že přijde. Nečekám, ale VÍM že se dočkám…. Ti dva mi to ukázali, byli jedno tělo a jedna duše, souzněli a já viděla tu záři kterou odráželi…

Věřím, že věci se dávají do pohybu až když se pojmenují a láska je stav, kdy je mysl i srdce v rovnováze. Směji se teď sama sobě jak jsem byla hloupá a šla do vztahu s pocitem ”ale já bez něj nemůžu žít” i přestože rozum řinčel na poplach, protože pochopil hned, co srdci trvalo 10 let. Rozum zase selhal ve chvíli, kdy srdce bylo na dovolené, myslel si totiž, že se srdce časem dostaví… Prostě zamilovat se do atraktivního muže a přitom vědět, že mi nerozumí v duchovní oblasti, nebo není soběstačný, nebo je to ”gaučák” , nemůže vydržet dlouho. Stejně jako představa ano je soběstačný, chce děti a ano jezdil by se mnou na kole, ale nepřitahuje mě, tak se zamiluju snad časem….nestalo se tak, byl to podvod na sobě samé a já byla s každým nepovedeným vztahem zklamanější…. Mělo to tak být, abych konečně pochopila co je to LÁSKA. Jsem za to vděčná a jsem velmi šťastná :-)

HLEDÁ SE ŽENA…

Tento příspěvěk jsem psala do internetového časopisu, do rubriky HLEDÁ SE ŽENA . Hledali oponentku Pavlu Biedermanovi a v této  době (únor 2010) jsem měla na muže tento názor :-) , byla jsem zahořklá a plná ironie, ale s narůstajícím vědomím sebe sama se tento názor mění. Rozhodla jsem se tedy přidat novou rubriku, právě o mužích a ženách o vztazích atd… Těším se na Vaše názory :-)

Milý Pavle,
výzva je to víc než lákavá, ale pravdou je, že oponentem bych jistojistě nebyla.

Četla jsem Vaše články a z 90% s Vámi souhlasím i když bych se zdržela některých možná netaktních výrazů :-)
O mužích mohu říct jen to, že gentlemani vymřeli. Každá žena touží po gentlemanovi, ale….. když je takový muž na obzoru mám trpělivost čekat až mi milostivě otevře dveře od auta? Stokrát raději to udělám sama, žijeme ve zrychleném světě a každá minuta nazmar je špatně  :-)  . Když mi pomáhá do kabátu? óóóó néééé nejdřív si musím upravit přece šálu, teď abych se svlékala a znovu vše oblékala….koho by to nenaštvalo ?…. Naštvaní jsou oba, muž se zapřísahá, že se na to příště …..a žena ? o takovou pomoc se přece neprosila. Po čem tedy ženy touží ? Jsem svým ex manželem řádně “vychovaná”, bez okolků a s naprostou přesností vyslovím jakékoliv přání a světe div se, jsem stále sama! Tolik se zlobíte, že ženám nerozumíte a když umíme říct co naše srdce žádá nejsme dost tajemné, dost éterické?
Zlaté období kdy muž odtáhl svou vyvolenou za pačesy do jeskyně, nebyla to paráda? Prostě si vybral a všem bylo jasné ” ta je moje na tu mi nesahejte” a žena z vděčnosti vařila, rodila ( no budiž to je možná extrém :-) )
Ne gentlemani, ale lovci vymřeli, kolika ženám se stalo, že ji muž oslovil na
ulici a pozval ji na kávu? Chybí Vám přirozenost, nepátrejte po tom jak se chovat, aby byla žena spokojená a dělejte přesně to co nejvíc chcete, tím si nás získáte, žena potřebuje chlapa a ne ženu v mužském těle.

Nechcete k porodu? Nechoďte! až si budete stěžovat, že máte bujnou představivost a při pohlavním styku vidíte placentu a pupeční šňůru, bude to žena kdo řekne: “a proč jsi se na to díval?”..vždyť ani žena při porodu nevidí tolik kolik musí vidět ON. Když nás napadne něco šíleného bouchněte do stolu a zatřeste s námi, umíme poslouchat, ve skrytu duše stejně po ničem jiném netoužíme. Je to tak dané a danost je neodvratná, pokud na tom chce někdo něco měnit je to jako by chtěl, aby sůl byla sladká.

Co s tím? Buďme přirození, nechovejme se podle příruček jak získat svůj protějšek, nebo si opravdu myslíte že když svolíte k sexu až na třetím rande bude si myslet dotyčný(á) něco jiného než kdyby jste na to po dlouhém, smolném a osamělém období “vlítli” hned? Jestli vám spolu bylo dobře tak spolu prostě budete a pokud ne, tak to dřív nebo později stejně poznáte, přetvářka se utajit nedá :-) Jasně je hezké počkat dokud nejste dost zamilovaní, ale neznám v okolí nikoho kdo by počkal… Tedy abych to uvedla na pravou míru, počkat když je mi dvacet a chodit chvilku za ručičku je fajn, ale když je vám přes třicet tak vás tak nějak tlačí čas. To máte mezi
vztahy pauzičku na vzpamatování se a na nové seznámení a nějakou dobu ručičky a pak i nožičky a zjistíte že je to fajn, ale….rok je v……no tak to vezmete zkratkou, koneckonců aspoň něco nežli nic ne? :-D Jsem zahořklá uznávám, ale gentleman křížený s neandrtálcem prostě neexistuje :-)
Těším se na další Vaše články, mějte se hezky :-)  Monika Ornetová